Šípková Růženka

Nebojte se, nebudu vám tu vykládat všem dobře známou pohádku o krásce, která se píchla do packy a usnula na 100 let (nebo spíš do políbení krásným princem; vůbec nechápu, proč musel v některých verzích čekat až sto let; dokážete si představit, co by s tím celým zámkem udělala smečka toulavých psů?). Budu vám povídat o tom, jak jsem se poprvé viděla s Fidem a hlavně o tom panu veterináři, u kterého jsem byla.
V pátek třináctého (nechápu, proč se panička tak uščuřovala, když to říkala) mě moji noví páníčci odvezli k panu veterináři. Hned jsme šli dovnitř, nemuseli jsme na nic čekat a položili mě na takový gumový stolec. Pan veterinář mě prohlížel. To se mi nelíbilo, tak jsem před ním couvala, až jsem málem spadla na zem. Ještě že mě páníček včas zadržel. Já se pak bála jenom pohnout, jak to bylo malé, a tak jsem si lehla, že si zdřímnu.
Zatímco jsem pochrupovala, páníčci si povídali s panem veterinářem o spoustě pro ně zajímavých věcí:

• moc jsem se mu líbila!


• nejsem jeho jedinou Hovawartí slečnou


• všechny problémy se mají řešit, až nastanou, takže
  
  
  
  • žádné spreje do uší, protože uši jsou na slyšení, ne na čištění
  
  
  • to, že jsem už několik dní u nových páníčků jedla míň než předepisuje výrobce, nic neznamená
  
  
  • oči jsou na koukání, nikoli na prolívání borovou vodou
  
  
  • měřit teplotu, když mi nic není? No fuj!
  
  
  • to, že my, malé štěněčí slečny, máme občas zelenkavý výtok, je naprosto normální, protože ještě nemáme tu správnou imunitu; opět by to pan veterinář začal řešit, až kdyby to trvalo delší dobu, byla bych tam zarudlá atd.
    
  
  


• páníčci mě nechají naočkovat proti borelioze


• o slevovém kupónu, který do novin nechala přibalit Eukanuba, pan veterinář nic nevěděl, ale že se to dá nějak zařídit a že se zeptá


• načipování by stálo 550,- a kdyby chtěli i pas, tak celkem 700Kč
  

Nakonec mi chtěli dát tabletku na odčervení. Pan veterinář ke mně přišel a snažil se mě probudit. Ale mně se vůbec, ale vůbec nechtělo! "Vstávej, no tak, spáči". Nic. "Teda toto jsem ještě nezažil. Že mi tady usnou miminka malých pejsků, to se občas stane, ale že by tady usnul velký pes a nešel vzbudit, tak to se mi ještě nestalo." Panička že mě probudí. Vzala mě, jako že jdeme pryč. Tak jsem zvedla hlavu, abych věděla, co se děje a jestli náhodou nepadám a on mi otevřel tlamičku a něco mi do ní dal. Nato mě panička zase položila. Tak jsem se zase natáhla, i s tou věci v tlamě! "Polkni, no tak, polkni." Začalo se mi to v tlamě rozpouštět a nebylo to zrovna nejlepší na cucání, tak jsem to v polospánku polkla.
"Tak a je to. Spolkla to. Uf."
Nakonec páníček zaplatil stodvacet korun za návštěvu a tabletku na odčervení (a byli s paničkou strašně překvapení, že tak málo) a šli jsme ven.
Tam už čekal Fido, pejsek pana veterináře a paní veterinářové, která tam s ním byla. Je to přijemný malý psík, který dokázal vyskočit ze země až do výšky metr dvacet, jenom aby si mohl ke mě čuchnout!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua