sobota 7. července 2007

Jak si mě noví páníčkové vezli domů

Je sobota ráno, 7. července roku 2007, ono magické datum plné svateb a jiných okultních nesmyslů. Naposledy se jdu ven proběhnout se svými brášky a sestřičkami a trošku poškádlit mamku.

Tady je naše poslední společná fotka, to nejsvětlejší klubíčko jsem já.


A pak se na schodech objeví moji noví páníčci. A co se nestane. Vrhne se na mě Agník a začne mě pokoušet, okusovat, tlapkou mi jde po krku... A víte, jak na to zareagovala moje mamka? Vrhne se na mě, tlapou mě připlácne na záda na zem a zavrčí na mě. To je ale nespravedlnost, co? A ještě před novýma páníčkama. No děs a hrůza.

Pak si mě už vzala panička.


Poslední rozloučení s původní paničkou a s mamkou a hurá do světa.


Jeli jsme z Brna-Slatiny do Přílep (u Holešova). Sice bylo dopoledne, ale uvnitř bylo tak nesnesitelné horko, že jsem ze začátku hodně kňučela. Seděla jsem na zadním sedadle paničce na klíně a ta taky hřála, sluníčko přes okno mě šimralo do čumáčku, prostě běs. Páníček po chvilce zastavil a dali mě ven. To vám byla paráda! Venku foukal příjemný chladivý vítr, hned mě bylo líp. Panička pochopila, v čem je problém. Jak jsme nasedli, hned mě dala přímo na sedák, do stínu, otevřela do průvanu obě zadní okna a už se jelo veseleji.

A tak jsme taky dojeli na místo.


BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Žádné komentáře: