neděle 20. ledna 2008

O kamaráda míň

Tak mám bohužel o kamaráda míň. Dendy vyběhl ze vrat, přes silnici za někým utíkal a nedoběhl. Srazilo ho auto. Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú.

BAF a Prackou zdar!

Vaše Angua

úterý 1. ledna 2008

Novoroční procházka

Na Nový Rok jsme se probudili a venku bylo bílo. A tak se panička rozhodla, že celou rodinu vytáhne na procházku. No a já jsem tam, samozřejmě, nemohla chybět. A taky jsem si to užila. No řekněte, nebylo to jako v pohádce?




Aby dostali Toma ven, tak Káťa vymyslela hru, které říkala Po Stopách Jetyho ( prý se to píše Yeti, ale to spíš ne, ne? ). Nevím, co to má být za zvíře, ale jeho stopy dělala tak, že do sněhu pořádně dupla botou a pak k tomu prstem udělala pět ďubek. No řeknu vám, tu příšeru bych potkat nechtěla.

Cestu určila panička jasně. Do véršku a pak zpátky zase z véršku. Nejlépe až k Přílepskému Hrádku. A protože to bylo pěkně do kopce, vzali jsme sebou takové dvě velké červené sedátka, kterým říkají boby. Je to divný název, protože když to na mě přijde, tak dělám bobky, a toto jako velké bobky nevypadá. No nic.


Děti si táhly nahoru boby, páníček měl na krku krabičku na obrázky, tak na mne na blbnutí zbyla hlavně jenom panička. Tady na té fotce zrovna páníček dělá obrázek, jak mě panička trápí. Nabízela mi šišku na hraní, ale měla jsem si pro ni vyskočit. FUJ! Takové týrání! Ale že umím hezky skákat do vrchu, že?

Cestou nahoru jsme ( teda hlavně já ) pořádně řádili . Bylo to super a já, Káťa a Tom jsme byli nejvíc udýchaní. Ale bylo to prima. Šli jsme lesní cestou lemovanou valem, já lítala kolem a náramně jsem si to užívala. Pak paničku napadlo zvěčnit mne jak umím krásně skákat. Nejdřív jsem to nepochopila, ale po chvíli se dívám na páníčka: je připraven? Byl. Tak jsem se rozběhla a hup!


A zase dolů, hups! No a řekněte, že mi to slušelo! A na zvětšeném obrázku vypadám ještě líp!


Asi uprostřed kopce byla pěkná velká bouda, která nádherně voněla usušenou trávou (ale hlavně nějakýma zvířátkama tak k zakousnutí, ale o tom ani štěk!). Když jsme k ní došli byl už Tomášek totálně promočený, rozhodl páníček, že se tady posilníme a vrátíme se domů. A tak jsme se zastavili a páníčci se najedli a napili. Prý jim bylo zima, tak se zahřívali teplým pitím. A mně nikdo nic na zahřátí nedal. Jenom pár piškotů. Není to nespravedlnost?

A pak jsme se vydali domů. Děcka se snažili jet po lesní cestě dolů na bobech, ale moc jim to nešlo. Páníček je musel na střídačku roztahovat. Dokonce aj mě chtěli zapřáhnout! Naštěstí jenom žertovali.

Když jsme přišli domů, byli jsme všichni pořádně promrzlí. Dokonce se mi u čumáku udělal malý rampouch! Ale bylo to moc prima.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua