středa 9. září 2020

BAF! a Prackou zdar!

Už jsem Vám dlouho nic nenapsala. A už ani nenapíšu. Toto je moje poslední rozloučení.
Víte, poslední dobou mě všechno bolelo. Už jsem nemohla vstát, dýchalo se mi mizerně, už ani ty granule mi nechutnaly. A na piškotech, těch výborných piškotech, se prostě žít nedá. Navíc si páníčci pořídili malou německou ofčačici. Že prý aby mne rozhýbala! Otravné malé štěňacko. Jmenuje se Esme podle bábi Zlopočasné (ať je to kdo je to), ale říkají jí Ela, Elísek či Eliška; tak nevím, vyberte si.
Předevčírem mě páníčci vzali na moji poslední prochajdu. Že prý jenom ke škole! Já Vám ukážu! Panička s Káťou že vemou tu otravnou plyšovou kouli do polí a mě že pošlou s páníčkem domů. To tak! Normálně jsem se rozběhla. Já, stařenka, stěží lezoucí! Táhla jsem si páníčka za sebou na vodítku jako zamlada. Pořádný kus. Bolelo to fakt moc, vzduch v plicích pálil jako čert. Ale dala jsem to! Když jsem k nim doběhla, nohy mne už neunesly a jí si lehla jak široká tak dlouhá na cestu a oddychovala jsem. Pak páníček odněkud vytáhl hrst dobrot a já to vzdala. Začal se se mnou vracet domů, každou chvíli jsem se jakože nchala nalákat na laskominu a se smutnýma očima jsem se dívala, jak ty tři holky odchází do dálky do polí. Před domem jsem pak hrozně dlouho ležela a vyhlížela, až se vrátí. Když už byly blízko, páníček odepnul vodítko a nechal mne, ať k nim doběhnu. Chtěla jsem. Nešlo to. Ani jsem nevztala. Postavil mne na všechny čtyři a já k nim stěží došla. Už to prostě byl konec.
Včera mne páníček vysadil do auta a jeli jsme k paní veterinářce. Už nemůžu. Vystupujeme, vcházíme do ordinace. Paní veterinářka mi něco píchla a prý že už na mě někde čekají zající, abych je mohla honit. Hlavně ať to už nebolí. Je tam taková malá holčička, co mne hladí a dává mi piškot. Usmívám se...
Tak už nebrečte. Dneska už je mi blaze, nic mne nebolí. Páníček si mne z Krematoria zvířat Brno/ přivezl zase domů a už se teším, jak nade mne zasadí jabloň. Já jabka vždycky milovala. Sladké i kyselé, šlupky, ohryzky, celé. A jak se nádherně kutálela venku po zemi!
Vaše Angua ze Slatinského dvora