sobota 20. září 2008

Svod mladých

Tak jsme byli dneska svedeni :)
Výška 66cm, svodový kód 5/3a/A4
Škoda, že se to všechno sešlo na tuto sobotu, jinak jsme totiž dělali canisterapeutické zkoušky, ale na svod už jsme prostě museli, takže canis zkoušky budeme dělat až na jaře :-(

A Anguiny zážitky?
Děěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěsnááááááááááááááááá nudááááá, spousta nových kamarádů a zážitků, ale čekaly jsme s paničkou stráááááááááááááááááášně dlouho. Pořadí bylo podle abecedy, takže jsme logicky byly až úúúúúúúúúúúplně poslední a to teda 48. Haúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!!!!!
Panička zatím zmrzla skoro na rampouch, ale vydatně jsem ji zahřívala a chodily jsme se i proběhnout mimo areál.
Jo, a prý mám vrozený výstavní talent, tak su zvědavá, co s tím panička udělá :-) Při focení jsem pózovala o 106 :-)))

A ještě vysvětlení kódu:
  • 5-celkový vzhled odpovídající
  • 3a-barva plavá střední
  • A4-zdvojení zubů (tomu vůbec nerozumím, to su piraňa, či co?)

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

pátek 27. června 2008

Technoratizace

Jak už učinil i můj páníček, postupuji svůj blogísek na Technorati.

Technorati Profile.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

čtvrtek 19. června 2008

CanisTerapeutický tým

Jak jsem před nějakou dobou psala, stal se ze mne CanisTerapeutický pes. Sice zkoušky ještě nemám (a dlouho mít nebudu, protože měřím v kohoutku víc než 60cm a my velcí děláme zkoušky v mládí minimálně 18ti měsíců. Ale to nevadí, i tak polohuju.

Hlavní důvod, proč to znovu píši, je fakt, že jsme s paničkou zveřejněny na stránkách CanisTerapeutického centra Zlín. Že nám to tam ale sluší, viďte!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

pondělí 16. června 2008

Meloun!

No to byste nevěřili, jaké dobroty se dají od páníčků vyžebrat (páníček říká vysomrovat, ale tomu vůbec nerozumím)! V sobotu přivezla panička takový veliký zelený mourovatý míč, prý meloun. Nakrájeli si ho, vyjedli z něj ten krvavý střed a na mne zůstal ten zelený okraj. To je Vám taková ňamka! Jak jsem zblajzla (to prý znamená zhltla, ale zkuste zhltnout takový velký kus) první, hned jsem nahodila ty své veliké tmavé psí oči: "Ještě!" A pak jsem dostala další... a další... . No byla to strašná psina.

Pak si mne páníček dobíral, když na mne pořád: "MelOun, melOun!" 'O' jsem schválně zvýraznil, protože to od něj neznělo jako normální moravské 'o', ale takové to protáhlé, kulaté, zdůrazněné 'O'. Dlouho jsem to nechápala, ale pak mi to Kačenka vysvětlila. V jednom prý (já to neviděla) krásném kresleném filmu Doba Ledová (anglicky na Wikipedii). Celé hejno Blbounů Nejapných se tam pralo s hlavními hrdiny o tři melouny. A páníček měl napodobovat výkřiky blbounů "MelOun melOun melOun..."

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

pátek 9. května 2008

A bác ho

Tak už jsem dospěla. Asi před týdnem. Páníčci se na mne snaží být hodní. Až moc. Sice se se mnou mazlí víc než dřív, ale žádné divoké hrátky, žádné skákání, žádné hraní na štěkanou, nic. Áááách jo...
Už jsem zase unavená, jdu sebou plácnout do pelíšku. Třeba panička něco přidá.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

středa 9. dubna 2008

Kolínko! Mlask!

Tak asi takto by se dala označit fotečka, kterou udělal páníček v neděli. Byla u nás veliká rodinná sešlost, obě babičky a oba dědečkové. Ale hlavně: na oběd měli vařená kolena! A na mně zbyly všechny tři kosti! No řeknu vám, to byla bašta!
Akorát to mělo na mne jeden neblahý vliv. Místo klasických bobků ze mě padalo něco, co vypadalo jako uschlé hrudky bláta. I se to stejně rozsýpalo. Ale už je to mnou.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

sobota 22. března 2008

Cestování

Dneska jsem s mojima páníčkama zase jela na výlet. Autem. Teďka mě vozí tak, že mne panička zavelí Skoč! a já se snažím skočit do auta zezadu. Psi, to je vám zábava! Dá se tam sice i lehnout a spát, ale to není ono. Nejlepší je si sednout a zadním oknem se dívat ven, jak všemu ujíždíte. Řeknu vám, je to bájo pocit! Sice to s vámi furt to hází a občas sebou seknete, ale stojí to zato. Navíc se nedá nic dělat, když chci být s páníčky. Musím holt něco vydržet.
Ale když spím, ani nevím, že jedeme.
Jenomže když jsme vystoupili z auta, nečekal nás tam les ani louka, ani jsme nejeli do Holešova, kde už to znám. Vystoupili jsme mezi obrovskými budovami. Všude prach, špína, samé hnusné pachy. Vůbec se mi tam nelíbilo. Ještě že tam se mnou byli páníčci, aspoň jsem si měla s kým hrát a blbnout. Panička mě poslala se vyčůrat a pak mě zase zavřela do auta a odešli. A prý Hlídej! No řekněte, není to nespravedlnost?
Tak jsem si sedla a prohlížela si okolí. Z jedné strany dům, veliká široká krabice s mnoha okny. Z druhé strany stejný dům, jenom barevnější a méně ušmudlaný. Kolem trávník, po kterém běhali kluci za balónem, pár stromů, spousta aut. Až jsem si to prohlédla, sledovala jsem ptáky. Ach, mít tak křídla! Ale to bych zase nebyla pes, že? Až jsem se vynadívala, schrupla jsem si.
Za dlouhý čas si pro mě zase přišli a šli jsme na procházku podél vody. Panička mi nasadila kožený náhubek. Je to nechutné, pes ani nemůže otevřít tlamu, škrtí to, no prostě jsem se bránila a hned jak mi ho nasadila, tak jsem se ho snažila zase dostat dolů. Ale panička začala zase vyhrožovat Nesmíš! a tak jsem toho raději nechala. Nechci zase dostat výprask, jako když jsem ráno zase okusovala dřevěné vchodové dveře.
Tu procházku jsem si ale užila. Lítali jsme po břehu řeky, honila jsem takové divné barevné ptáky, co spíš plavali na vodě než létali (prý kačeny), no zkrátka jsem si to užila.
Pak jsme šli někam k obchodu a čekali tam na páníčka. Už zdálky jsem poznala zvuk našeho auta! Přijel, príma, ale ZASE mě zavřeli do auta! Když k autu po dlouhém čase připelášil páníček, už se mi chtělo kňučet. A kňučela jsem. Ale on si jenom něco vzal a hned zase pelášil pryč! Kňučela jsem ještě víc.
Řeknu vám, to cestování autem není žádný med. Ale pak přišli oba dva, dostala jsem za odměnu, že jsem byla tak hodná, dva kusy takové divné, ale moc mňam sušenky.
Takže když to shrnu: poznala jsem další město (jmenuje se Zlín, cestou zpátky se o tom bavili), úplně novým zážitkem byla prolítaná kolem vody a hlavně jsem musela páníčkům dokázat, že je na mně spolehnutí, když zůstanu sama v autě, že ho uhlídám, neokoušu, nepočůrám ani nepokadím. A měli z toho velikou radost, proto ta odměna. Takže příště už se nemusíte bát a můžete mne nechat hlídat, já to zvládnu. Jsem přece velká holka, ne?

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

sobota 15. března 2008

Výlet do ZOO

Jak píše mamčina panička tady, byla jsem v sobotu 15.3. 2008 na výletě v Brně v ZOO. Viděla jsem tam mamku, setřičku Arwen a spoustu dalších Hovawartů.
Doufám, že ukecám paničku nebo Kačenku, aby o tom výletě něco napsali.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

neděle 17. února 2008

Pozdrav po dlouhé době

BAF! kamarádi a kamarádky!

Po dlouhé době jsem se zase dostala k psaní. Pokusím se napsat všechno, co jsem od října zažila (i s patřičnými datumy, takže si přečtěte i několik předešlých článečků). Za tu dobu se toho stalo tolik, že ani nevím, jestli na všechno nezapomenu. A doufám, že teď už to bude poněkud častější.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

neděle 20. ledna 2008

O kamaráda míň

Tak mám bohužel o kamaráda míň. Dendy vyběhl ze vrat, přes silnici za někým utíkal a nedoběhl. Srazilo ho auto. Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú.

BAF a Prackou zdar!

Vaše Angua

úterý 1. ledna 2008

Novoroční procházka

Na Nový Rok jsme se probudili a venku bylo bílo. A tak se panička rozhodla, že celou rodinu vytáhne na procházku. No a já jsem tam, samozřejmě, nemohla chybět. A taky jsem si to užila. No řekněte, nebylo to jako v pohádce?




Aby dostali Toma ven, tak Káťa vymyslela hru, které říkala Po Stopách Jetyho ( prý se to píše Yeti, ale to spíš ne, ne? ). Nevím, co to má být za zvíře, ale jeho stopy dělala tak, že do sněhu pořádně dupla botou a pak k tomu prstem udělala pět ďubek. No řeknu vám, tu příšeru bych potkat nechtěla.

Cestu určila panička jasně. Do véršku a pak zpátky zase z véršku. Nejlépe až k Přílepskému Hrádku. A protože to bylo pěkně do kopce, vzali jsme sebou takové dvě velké červené sedátka, kterým říkají boby. Je to divný název, protože když to na mě přijde, tak dělám bobky, a toto jako velké bobky nevypadá. No nic.


Děti si táhly nahoru boby, páníček měl na krku krabičku na obrázky, tak na mne na blbnutí zbyla hlavně jenom panička. Tady na té fotce zrovna páníček dělá obrázek, jak mě panička trápí. Nabízela mi šišku na hraní, ale měla jsem si pro ni vyskočit. FUJ! Takové týrání! Ale že umím hezky skákat do vrchu, že?

Cestou nahoru jsme ( teda hlavně já ) pořádně řádili . Bylo to super a já, Káťa a Tom jsme byli nejvíc udýchaní. Ale bylo to prima. Šli jsme lesní cestou lemovanou valem, já lítala kolem a náramně jsem si to užívala. Pak paničku napadlo zvěčnit mne jak umím krásně skákat. Nejdřív jsem to nepochopila, ale po chvíli se dívám na páníčka: je připraven? Byl. Tak jsem se rozběhla a hup!


A zase dolů, hups! No a řekněte, že mi to slušelo! A na zvětšeném obrázku vypadám ještě líp!


Asi uprostřed kopce byla pěkná velká bouda, která nádherně voněla usušenou trávou (ale hlavně nějakýma zvířátkama tak k zakousnutí, ale o tom ani štěk!). Když jsme k ní došli byl už Tomášek totálně promočený, rozhodl páníček, že se tady posilníme a vrátíme se domů. A tak jsme se zastavili a páníčci se najedli a napili. Prý jim bylo zima, tak se zahřívali teplým pitím. A mně nikdo nic na zahřátí nedal. Jenom pár piškotů. Není to nespravedlnost?

A pak jsme se vydali domů. Děcka se snažili jet po lesní cestě dolů na bobech, ale moc jim to nešlo. Páníček je musel na střídačku roztahovat. Dokonce aj mě chtěli zapřáhnout! Naštěstí jenom žertovali.

Když jsme přišli domů, byli jsme všichni pořádně promrzlí. Dokonce se mi u čumáku udělal malý rampouch! Ale bylo to moc prima.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua