Pomalu se stávám cestovatelkou. Sobota Brno-Přílepy, neděle Přílepy-Zlín-Nedašov-Vizovice-Zlín-Přílepy, úterý Přílepy-Zlín-Přílepy. První cestu jsem ještě strávila na zadním sedadle na klíně paničky, další už u nohou spolujezdce. A řeknu vám, tedy nic moc.
Mojí páníčkové se rozhodli, že mi koupí přepravní škatuli, abych prý byla v jejich Scénikovi v kufru (fuj!) v bezpečí, aby prý na mne nic nepadalo a oni mohli ještě něco přepravovat vedle mě (fuj fuj!). Tak mě zavedli do nějakého velkého krámu, kde mě všichni okukovali a chválili, jaký jsem prý úžasný pejsek (ani prodavačky nepoznaly, že jsem fenka (a to mě panička nosila všema čtyřma dopředu!)) a pak vytáhli jakousi šedomodrou neforemnou krabici, největší, co se dělá, a jedinou, do které bych se jako velká vlezla, přistavlili auto k obchodu a chtěli ji tam dostat. Ulevilo se mi. Ani naštorc ji tam nedali, natož na délku, jak správně patří.
Takže si buď kvůli mě páníčkové pořídí něco většího, nebo budu sedávat vzadu v jakýchsi šílených postrojích, které se zapínají místo bezpečnostního pásu. Nevypadaly špatně, při brždění by mne udržely a já bych se neudusila, jako když bych visela za obojek, ale jsem na ně stejně ještě moc malá a musím si počkat. Ach jo, zatrápený štěněcí věk!
BAF! a Prackou zdar!
Vaše Angua
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat