pátek 12. října 2007

Kolo

Dneska jsme byli jako každý den na poli a Tom s Kačenkou si vzali s sebou takové dvě spojené kola (Káťa velké a Tom malé) a jakmile jsme došli na pole, nasedli na ně a prosvištěli kolem mě. Fuj!! To sem se lekla. Hned jsem za nimi běžela a snažila se je dohnat. A povedlo se mi to. Měla jsem z toho velkou radost a moji páníčkové taky. A pak jsme se zase honili. Ten den to byla hrozně velká sranda.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

neděle 7. října 2007

Jak jsem hlídala

Ahojky všichni, kdo jste o mně už dlouho nečetli. Bylo to způsobené tím, že páníček nebyl ve stavu, kdy mohl něco psát. Teď sice na tom není o moc líp, ale řekl si, že se stalo tolik věcí, že už musí něco napsat.

Takže za tu dobu je asi nejdůležitější, že jsem vyrostla. Mám už skoro dospěláckou velikost, srst a tlamu. Akorát furt vážím jenom 23 kilo, ale to doženu. A pořád jsem prý to tele, co všechno sežere. Ale když ono je kolem mě tolik věcí, které je třeba ochutnat! Jako třeba ten pásek, co měli páníčci přilepený v rohu kuchyně, kus na zemi, kus na zdi. Ale na druhém konci to nebylo přilepené (prý to nějak ještě nezvládli) a tak jsem to zkusila ochutnat. No a jak jsem se zabrala do toho ochutnávání, urvala jsem i ten kus, co byl přilepený a dostala jsem vykrákáno za krk. Jak já to krákání nesnáším!

Hlavní věc, kterou vám chci říct, je, že jsem dostala velikánskou pochvalu a velikánského sprďana za hlídání. Nevěříte? Tak poslouchejte.

Moje první hlídání proběhlo asi takto: byl večer. Páníček zapomněl v přízemí otevřené okno a jako každou noc mě nechali dole samotnou. Tak si tam ležím a najednou někoho ucítím. A řeknu vám, žádný příjemný pach to nebyl. Nikdy jsem nic takového ještě necítila. Byli to lidé, ale takoví jiní. A pak se začali blížit k tomu oknu. Já tam neviděla, protože okno bylo otevřené v pokoji, kam nesmím a kam panička na noc zavírá (jako kdyby si myslela, že já tam půjdu), ale cítila jsem to.A co když se pokusí vlézt dovnitř a něco mi udělat? Nebo něco udělat věcem, které tam mají páníčci? Pomóóóóóc! Začala jsem štěkat jako o život. No, ono o ten život mohlo vážně jít. Páníček s paničkou rychle přiběhli a začali zjišťovat co se stalo. Já jsem se mezitím uklidnila a byla jsem na sebe pyšná, že dokážu takhle hezky volat o pomoc a taky na své páníčky, že se o mně tak starají a rozumí, když volám o pomoc.
Na druhý den panička zjistila, že naší vesnicí večer procházeli podomní obchodníci romské národnosti a tipovali si domy, kde by šlo co ukradnout. Policie se už tím prý zabývá. Jak to panička zjistila, moc a moc mně pochválila.

Druhé hlídáni jsem ale asi nezvládla. Byla noc, nebo spíš nad ránem, a kolem přešel páníček. Už jsem si myslela, že mi jde nachystat krmení, ale šel po schodech nahoru. Už jsem slyšela, jak jde zase zpátky, ale místo páníčka tam byla ta paní, co den předtím přijela s těma dvěma dětmi! Co se stalo s páníčkem? Paničko, pomóóóc!!! Zase jsem se rozštěkala na celé kolo, ale za tou paní šel už páníček, tak jsem se uklidnila a všechno bylo v pořádku.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua