Angua ze Slatinského dvora

Dočkali jsme se!!!

2011-06-12T13:12:00.003+02:00

Panička je vysmátá úplně stejně jako já :)

Slyšeli jste tu novinu?

Konečně jsem se začala hárat!

Držte palce, ať se dobrá věc podaří a budou stejně superskvělá psí mimina celičká po svých prostě senzačních rodičích :)

Už jsem se chlubila?

Můj ženich je třída, furt vyhrává nějaké výstavy, má nakročeno na šampióna Slovenska a je jakože fakt k nakousnutí!!! Mlask!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Setkání canisterapeutů v Sobotíně

2011-05-24T22:21:00.001+02:00

Jeden prima květnový víkend jsme si s paničkou užily v Jeseníkách.

Do místa zvaného Sobotín se vypravilo hafo lidiček, kteří se zajímají o terapeutické účinky nás zvířátek na lidi.

Potkala jsem tady papoušky, hada, morčata, králíka a samozřejmě podobné čtvernožce jako jsem já :)

Napsali o nás pak i v novinách.

Akci zorganizovali Kamarádi otevřených srdcí a velice se jim povedla, obrovské poděkování patří hlavně Bobině!!!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Procházka s Májou

2011-05-01T20:58:00.000+02:00

Čekání si krátíme oblíbenými procházkami po okolí.

V sousedství se objevil nový pejsek, tak jsme si ho hned i nafotili :)

Naše oblíbená psí kamarádka netrpělivě vyhlíží u plotu, kdy se objevíme :)

Okamžik napětí, parťačky se musí ještě vypravit, však se za chvilku dočkám :)

A konečně si to spolu můžeme naplno užívat :)

Tak trpělivost, však se i toho hárání dočkáte!!!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Nosíme radost

2011-04-14T22:47:00.004+02:00

Nezahálím a dokud to jde, pomáhám lidem:)

Kontakt se mnou nosí lidem radost, zklidní je, uvolní se , zlepší se jim krevní oběh, o působení na psychiku ani nemluvě. Některým lidem v centrech pro seniory (dříve domovy důchodců) se objeví úsměv na rtech a jiskra v oku jedině v přítomnosti chlupatého kamaráda :)

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Čekání

2011-04-01T20:46:00.001+02:00

Vše je připraveno :)

Teď už jen všichni netrpělivě čekají, až se začnu hárat.

Mno, přeju vám hóóóóódně trpělivosti...

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Svatební oznámení :)

2011-03-17T22:22:00.002+01:00

Tak a doma už je i připravený krycí list se všemi náležitostmi!

Nezbývá než zveřejnit dílko jedné velice šikovné osůbky, které se mi teda fakt velice líbí a moc autorce děkuju i za paničku!!!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

První rande

2011-03-13T20:50:00.004+01:00

Vybrali mi ženicha!

Už na první výstavě jsme po sobě hodili očkem, pak jsme se potkali i na bonitaci a paničky nám domluvily na tuto neděli rande.

Není to nikdo jiný než Karo známý na výstavách a soutěžích jako Caraibo Moravia Diamond.

Společná procházka byla prima a moc nám to spolu slušelo :)

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Naše chovatelská stanice KORTEGA GARDANTO

2011-01-08T15:10:00.005+01:00

A máme už konečně zaregistrovanou i chovatelskou stanici. Jméno naší psí slečny je vybráno podle známé postavy ze série od Terryho Pratchetta, ale název stanice von Überwald už si někdo zaregistroval před námi. Museli jsme tedy vymyslet něco jiného. Hovawart je vlastně strážce dvora (z německého hof=dvůr a warten= hlídat, strážit).

Po rodinné radě to nakonec vyhrál název KORTEGA GARDANTO, což je strážce dvora v Esperantu :)

Tato registrace je platná od 13. 12. 2010

Teď už vybíráme ženicha a snad příští hárání se nám podaří nakrýt a budou stejně krásná a úžasná a milá a mazlivá a přátelská štěňátka, jako jejich maminka :) a po tatínkovi budou mít také jen ta nejlepší doporučení :)

Bonitace, Kroměříž 26. 9. 2010

2010-09-27T14:56:00.014+02:00

Posledním krokem k uchovnění byla bonitace. Té ještě vlastně předcházel RTG DKK, který byl docela náročný. Naštěstí dopadl tak, že jsme splnili podmínku pro uchovnění (znovu už bych Anguu nerada trápila). Mám dojem, že jsme zrovna moc profesionály ve Zlíně nepotkali, protože rentgenovali dvakrát (vše si samozřejmě nechali zaplatit) a podle toho jak manipulovali s uspanou Angu, moc důvěry nebudili :( Těžko říct, jestli vůbec věděli, jak správně psa při RTG DKK držet.

Zase zima a déšť :(

Povahové testy jsme díky našemu úžasnému psímu sluníčku zvládli levou zadní prackou.

Bonitační kód : 5/3c/A4, G3, L4, S1/S

5 požadovaná síla, mohutnost a ušlechtilost
3c světlejší plavá barva
A4 zdvojení zubů P1 vpravo nahoře
G3 slabé předhrudí
L4 zepředu volné lokty
S1 za pohybu volné lokty
S pes se standardní povahou

Výsledek: CHOVNÝ!!!!

Chm, snad chovná, šak su baba k pohledání né?!

Baf a prackou zdar, vaše Angua :)

Klubová výstava, Kroměříž 3. 10. 2009

2009-10-10T14:28:00.006+02:00

Na podzim jsme nelenili a hned se pustili i na Klubovou výstavu hovawartů do Kroměříže.

Naše číslo bylo 96 a soutěžili jsme v otevřené třídě.

Hodnocení: 2r., plavá, mohutnější t., samičí hlava, středně tmavé oko, srst lehce zvlněná, hřbet a ocas OK, zuby komplet nůžkový, postoj korektní, pohyb plynulý, v kruhu je nebojácná (přepsala jsem to, co jsem dokázala přečíst, zapisovatel byl snad profesionální doktor dle čitelnosti rukopisu :) )

Závěr: výborná

Na fotkách krasavice vlevo. Prostě je krásná, dokonce nás už tam oslovili zájemci o její štěňátka, prý se jim líbila ze všech nejvíc právě naše Andži!!!

Tímto jsme si splnili povinnou účast s potřebným hodnocením a adieu výstavy. I když musím uznat, že klubová výstava byla lepší, než ta krajská nebo jiné výstavy, kde se vystavují ve velkém různé rasy psů. Tato byla taková nějaká přirozenější a v prostředí více přirozeném pro pesany (konala se venku v kynologickém areálu BEDEA v Kotojedech).

Canisterapeutické zkoušky

2009-09-07T14:21:00.007+02:00

5. – 6. 9. 2009 jsme se zúčastnili Canisterapeutického víkendu ve Větřkovicích u Opavy, kde jsme naše více něž roční přípravy korunovali úspěšným složením zkoušek u organizace Podané ruce.

Andži byla úžasná, prostředí příjemné, jen nás zase trápila zima a déšť. Potkali jsme spoustu psích kamarádů a na vlastní oči viděli, že u canisterapie nezáleží na velikosti ani rase psa, ale hlavně na jeho povaze, vztahu k lidem a v neposlední řadě na ochotě jeho páníčka pomáhat potřebným lidem.

Potkali jsme tu čivavu, bullteriéra, kokršpaněla, maltézáčka, německého ovčáka, malinois, borderkolie, labradorského retrievera, zlatého retrievera, …

Posuďte sami :)

Naše první výstava

2009-05-17T13:54:00.005+02:00

Krajská výstava psů, Zlín 16. 5. 2009, třída otevřená

Dárek ke druhým narozeninám :)

První výstava, teprve jsme rekognoskovali terén a hned jsme sklidili úspěch!

Hodnocení: dvouletá, středně velká fena, velmi dobré konstituce, dobrá linie hlavy, trošku úzká, měkčí prsty, úzké hrudi, správný pohyb, výborná srst

Závěr: V1, Krajský vítěz!!!

Prostředí výstavy mě ale příliš neoslovilo, takže jsem rozhodnuta absolvovat jen povinné minimum potřebné k zařazení do chovu…

Mnohem více nás zajímá canisterapie a chystáme se na canisterapeutické zkoušky!

Svod mladých

2008-09-20T20:28:00.007+02:00

Tak jsme byli dneska svedeni :)
Výška 66cm, svodový kód 5/3a/A4
Škoda, že se to všechno sešlo na tuto sobotu, jinak jsme totiž dělali canisterapeutické zkoušky, ale na svod už jsme prostě museli, takže canis zkoušky budeme dělat až na jaře :-(

A Anguiny zážitky?
Děěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěsnááááááááááááááááá nudááááá, spousta nových kamarádů a zážitků, ale čekaly jsme s paničkou stráááááááááááááááááášně dlouho. Pořadí bylo podle abecedy, takže jsme logicky byly až úúúúúúúúúúúplně poslední a to teda 48. Haúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!!!!!
Panička zatím zmrzla skoro na rampouch, ale vydatně jsem ji zahřívala a chodily jsme se i proběhnout mimo areál.
Jo, a prý mám vrozený výstavní talent, tak su zvědavá, co s tím panička udělá :-) Při focení jsem pózovala o 106 :-)))

A ještě vysvětlení kódu:

5-celkový vzhled odpovídající
3a-barva plavá střední
A4-zdvojení zubů (tomu vůbec nerozumím, to su piraňa, či co?)

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Technoratizace

2008-06-27T16:20:00.003+02:00

Jak už učinil i můj páníček, postupuji svůj blogísek na Technorati.

Technorati Profile.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

CanisTerapeutický tým

2008-06-19T09:28:00.004+02:00

Jak jsem před nějakou dobou psala, stal se ze mne CanisTerapeutický pes. Sice zkoušky ještě nemám (a dlouho mít nebudu, protože měřím v kohoutku víc než 60cm a my velcí děláme zkoušky v mládí minimálně 18ti měsíců. Ale to nevadí, i tak polohuju.

Hlavní důvod, proč to znovu píši, je fakt, že jsme s paničkou zveřejněny na stránkách CanisTerapeutického centra Zlín. Že nám to tam ale sluší, viďte!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Meloun!

2008-06-16T08:16:00.004+02:00

No to byste nevěřili, jaké dobroty se dají od páníčků vyžebrat (páníček říká vysomrovat, ale tomu vůbec nerozumím)! V sobotu přivezla panička takový veliký zelený mourovatý míč, prý meloun. Nakrájeli si ho, vyjedli z něj ten krvavý střed a na mne zůstal ten zelený okraj. To je Vám taková ňamka! Jak jsem zblajzla (to prý znamená zhltla, ale zkuste zhltnout takový velký kus) první, hned jsem nahodila ty své veliké tmavé psí oči: "Ještě!" A pak jsem dostala další... a další... . No byla to strašná psina.

Pak si mne páníček dobíral, když na mne pořád: "MelOun, melOun!" 'O' jsem schválně zvýraznil, protože to od něj neznělo jako normální moravské 'o', ale takové to protáhlé, kulaté, zdůrazněné 'O'. Dlouho jsem to nechápala, ale pak mi to Kačenka vysvětlila. V jednom prý (já to neviděla) krásném kresleném filmu Doba Ledová (anglicky na Wikipedii). Celé hejno Blbounů Nejapných se tam pralo s hlavními hrdiny o tři melouny. A páníček měl napodobovat výkřiky blbounů "MelOun melOun melOun..."

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

A bác ho

2008-05-09T07:26:00.003+02:00

Tak už jsem dospěla. Asi před týdnem. Páníčci se na mne snaží být hodní. Až moc. Sice se se mnou mazlí víc než dřív, ale žádné divoké hrátky, žádné skákání, žádné hraní na štěkanou, nic. Áááách jo...
Už jsem zase unavená, jdu sebou plácnout do pelíšku. Třeba panička něco přidá.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Kolínko! Mlask!

2008-04-09T10:29:00.004+02:00

Tak asi takto by se dala označit fotečka, kterou udělal páníček v neděli. Byla u nás veliká rodinná sešlost, obě babičky a oba dědečkové. Ale hlavně: na oběd měli vařená kolena! A na mně zbyly všechny tři kosti! No řeknu vám, to byla bašta!

Akorát to mělo na mne jeden neblahý vliv. Místo klasických bobků ze mě padalo něco, co vypadalo jako uschlé hrudky bláta. I se to stejně rozsýpalo. Ale už je to mnou.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Cestování

2008-03-22T23:21:00.005+01:00

Dneska jsem s mojima páníčkama zase jela na výlet. Autem. Teďka mě vozí tak, že mne panička zavelí Skoč! a já se snažím skočit do auta zezadu. Psi, to je vám zábava! Dá se tam sice i lehnout a spát, ale to není ono. Nejlepší je si sednout a zadním oknem se dívat ven, jak všemu ujíždíte. Řeknu vám, je to bájo pocit! Sice to s vámi furt to hází a občas sebou seknete, ale stojí to zato. Navíc se nedá nic dělat, když chci být s páníčky. Musím holt něco vydržet.
Ale když spím, ani nevím, že jedeme.
Jenomže když jsme vystoupili z auta, nečekal nás tam les ani louka, ani jsme nejeli do Holešova, kde už to znám. Vystoupili jsme mezi obrovskými budovami. Všude prach, špína, samé hnusné pachy. Vůbec se mi tam nelíbilo. Ještě že tam se mnou byli páníčci, aspoň jsem si měla s kým hrát a blbnout. Panička mě poslala se vyčůrat a pak mě zase zavřela do auta a odešli. A prý Hlídej! No řekněte, není to nespravedlnost?
Tak jsem si sedla a prohlížela si okolí. Z jedné strany dům, veliká široká krabice s mnoha okny. Z druhé strany stejný dům, jenom barevnější a méně ušmudlaný. Kolem trávník, po kterém běhali kluci za balónem, pár stromů, spousta aut. Až jsem si to prohlédla, sledovala jsem ptáky. Ach, mít tak křídla! Ale to bych zase nebyla pes, že? Až jsem se vynadívala, schrupla jsem si.
Za dlouhý čas si pro mě zase přišli a šli jsme na procházku podél vody. Panička mi nasadila kožený náhubek. Je to nechutné, pes ani nemůže otevřít tlamu, škrtí to, no prostě jsem se bránila a hned jak mi ho nasadila, tak jsem se ho snažila zase dostat dolů. Ale panička začala zase vyhrožovat Nesmíš! a tak jsem toho raději nechala. Nechci zase dostat výprask, jako když jsem ráno zase okusovala dřevěné vchodové dveře.
Tu procházku jsem si ale užila. Lítali jsme po břehu řeky, honila jsem takové divné barevné ptáky, co spíš plavali na vodě než létali (prý kačeny), no zkrátka jsem si to užila.
Pak jsme šli někam k obchodu a čekali tam na páníčka. Už zdálky jsem poznala zvuk našeho auta! Přijel, príma, ale ZASE mě zavřeli do auta! Když k autu po dlouhém čase připelášil páníček, už se mi chtělo kňučet. A kňučela jsem. Ale on si jenom něco vzal a hned zase pelášil pryč! Kňučela jsem ještě víc.
Řeknu vám, to cestování autem není žádný med. Ale pak přišli oba dva, dostala jsem za odměnu, že jsem byla tak hodná, dva kusy takové divné, ale moc mňam sušenky.
Takže když to shrnu: poznala jsem další město (jmenuje se Zlín, cestou zpátky se o tom bavili), úplně novým zážitkem byla prolítaná kolem vody a hlavně jsem musela páníčkům dokázat, že je na mně spolehnutí, když zůstanu sama v autě, že ho uhlídám, neokoušu, nepočůrám ani nepokadím. A měli z toho velikou radost, proto ta odměna. Takže příště už se nemusíte bát a můžete mne nechat hlídat, já to zvládnu. Jsem přece velká holka, ne?

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Výlet do ZOO

2008-03-15T20:09:00.000+01:00

Jak píše mamčina panička tady, byla jsem v sobotu 15.3. 2008 na výletě v Brně v ZOO. Viděla jsem tam mamku, setřičku Arwen a spoustu dalších Hovawartů.
Doufám, že ukecám paničku nebo Kačenku, aby o tom výletě něco napsali.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Pozdrav po dlouhé době

2008-02-17T12:01:00.006+01:00

BAF! kamarádi a kamarádky!

Po dlouhé době jsem se zase dostala k psaní. Pokusím se napsat všechno, co jsem od října zažila (i s patřičnými datumy, takže si přečtěte i několik předešlých článečků). Za tu dobu se toho stalo tolik, že ani nevím, jestli na všechno nezapomenu. A doufám, že teď už to bude poněkud častější.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

O kamaráda míň

2008-01-20T21:25:00.000+01:00

Tak mám bohužel o kamaráda míň. Dendy vyběhl ze vrat, přes silnici za někým utíkal a nedoběhl. Srazilo ho auto. Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú.

BAF a Prackou zdar!

Vaše Angua

Novoroční procházka

2008-01-01T14:36:00.012+01:00

Na Nový Rok jsme se probudili a venku bylo bílo. A tak se panička rozhodla, že celou rodinu vytáhne na procházku. No a já jsem tam, samozřejmě, nemohla chybět. A taky jsem si to užila. No řekněte, nebylo to jako v pohádce?

Aby dostali Toma ven, tak Káťa vymyslela hru, které říkala Po Stopách Jetyho ( prý se to píše Yeti, ale to spíš ne, ne? ). Nevím, co to má být za zvíře, ale jeho stopy dělala tak, že do sněhu pořádně dupla botou a pak k tomu prstem udělala pět ďubek. No řeknu vám, tu příšeru bych potkat nechtěla.

Cestu určila panička jasně. Do véršku a pak zpátky zase z véršku. Nejlépe až k Přílepskému Hrádku. A protože to bylo pěkně do kopce, vzali jsme sebou takové dvě velké červené sedátka, kterým říkají boby. Je to divný název, protože když to na mě přijde, tak dělám bobky, a toto jako velké bobky nevypadá. No nic.

Děti si táhly nahoru boby, páníček měl na krku krabičku na obrázky, tak na mne na blbnutí zbyla hlavně jenom panička. Tady na té fotce zrovna páníček dělá obrázek, jak mě panička trápí. Nabízela mi šišku na hraní, ale měla jsem si pro ni vyskočit. FUJ! Takové týrání! Ale že umím hezky skákat do vrchu, že?

Cestou nahoru jsme ( teda hlavně já ) pořádně řádili . Bylo to super a já, Káťa a Tom jsme byli nejvíc udýchaní. Ale bylo to prima. Šli jsme lesní cestou lemovanou valem, já lítala kolem a náramně jsem si to užívala. Pak paničku napadlo zvěčnit mne jak umím krásně skákat. Nejdřív jsem to nepochopila, ale po chvíli se dívám na páníčka: je připraven? Byl. Tak jsem se rozběhla a hup!

A zase dolů, hups! No a řekněte, že mi to slušelo! A na zvětšeném obrázku vypadám ještě líp!

Asi uprostřed kopce byla pěkná velká bouda, která nádherně voněla usušenou trávou (ale hlavně nějakýma zvířátkama tak k zakousnutí, ale o tom ani štěk!). Když jsme k ní došli byl už Tomášek totálně promočený, rozhodl páníček, že se tady posilníme a vrátíme se domů. A tak jsme se zastavili a páníčci se najedli a napili. Prý jim bylo zima, tak se zahřívali teplým pitím. A mně nikdo nic na zahřátí nedal. Jenom pár piškotů. Není to nespravedlnost?

A pak jsme se vydali domů. Děcka se snažili jet po lesní cestě dolů na bobech, ale moc jim to nešlo. Páníček je musel na střídačku roztahovat. Dokonce aj mě chtěli zapřáhnout! Naštěstí jenom žertovali.

Když jsme přišli domů, byli jsme všichni pořádně promrzlí. Dokonce se mi u čumáku udělal malý rampouch! Ale bylo to moc prima.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Kolo

2007-10-12T20:41:00.001+02:00

Dneska jsme byli jako každý den na poli a Tom s Kačenkou si vzali s sebou takové dvě spojené kola (Káťa velké a Tom malé) a jakmile jsme došli na pole, nasedli na ně a prosvištěli kolem mě. Fuj!! To sem se lekla. Hned jsem za nimi běžela a snažila se je dohnat. A povedlo se mi to. Měla jsem z toho velkou radost a moji páníčkové taky. A pak jsme se zase honili. Ten den to byla hrozně velká sranda.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Jak jsem hlídala

2007-10-07T06:25:00.000+02:00

Ahojky všichni, kdo jste o mně už dlouho nečetli. Bylo to způsobené tím, že páníček nebyl ve stavu, kdy mohl něco psát. Teď sice na tom není o moc líp, ale řekl si, že se stalo tolik věcí, že už musí něco napsat.

Takže za tu dobu je asi nejdůležitější, že jsem vyrostla. Mám už skoro dospěláckou velikost, srst a tlamu. Akorát furt vážím jenom 23 kilo, ale to doženu. A pořád jsem prý to tele, co všechno sežere. Ale když ono je kolem mě tolik věcí, které je třeba ochutnat! Jako třeba ten pásek, co měli páníčci přilepený v rohu kuchyně, kus na zemi, kus na zdi. Ale na druhém konci to nebylo přilepené (prý to nějak ještě nezvládli) a tak jsem to zkusila ochutnat. No a jak jsem se zabrala do toho ochutnávání, urvala jsem i ten kus, co byl přilepený a dostala jsem vykrákáno za krk. Jak já to krákání nesnáším!

Hlavní věc, kterou vám chci říct, je, že jsem dostala velikánskou pochvalu a velikánského sprďana za hlídání. Nevěříte? Tak poslouchejte.

Moje první hlídání proběhlo asi takto: byl večer. Páníček zapomněl v přízemí otevřené okno a jako každou noc mě nechali dole samotnou. Tak si tam ležím a najednou někoho ucítím. A řeknu vám, žádný příjemný pach to nebyl. Nikdy jsem nic takového ještě necítila. Byli to lidé, ale takoví jiní. A pak se začali blížit k tomu oknu. Já tam neviděla, protože okno bylo otevřené v pokoji, kam nesmím a kam panička na noc zavírá (jako kdyby si myslela, že já tam půjdu), ale cítila jsem to.A co když se pokusí vlézt dovnitř a něco mi udělat? Nebo něco udělat věcem, které tam mají páníčci? Pomóóóóóc! Začala jsem štěkat jako o život. No, ono o ten život mohlo vážně jít. Páníček s paničkou rychle přiběhli a začali zjišťovat co se stalo. Já jsem se mezitím uklidnila a byla jsem na sebe pyšná, že dokážu takhle hezky volat o pomoc a taky na své páníčky, že se o mně tak starají a rozumí, když volám o pomoc.
Na druhý den panička zjistila, že naší vesnicí večer procházeli podomní obchodníci romské národnosti a tipovali si domy, kde by šlo co ukradnout. Policie se už tím prý zabývá. Jak to panička zjistila, moc a moc mně pochválila.

Druhé hlídáni jsem ale asi nezvládla. Byla noc, nebo spíš nad ránem, a kolem přešel páníček. Už jsem si myslela, že mi jde nachystat krmení, ale šel po schodech nahoru. Už jsem slyšela, jak jde zase zpátky, ale místo páníčka tam byla ta paní, co den předtím přijela s těma dvěma dětmi! Co se stalo s páníčkem? Paničko, pomóóóc!!! Zase jsem se rozštěkala na celé kolo, ale za tou paní šel už páníček, tak jsem se uklidnila a všechno bylo v pořádku.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Co už umím

2007-07-23T22:46:00.002+02:00

Jsem u mojich nových páníčků 2^4 dní, což v přepočtu *7 dělá asi 4člověkoměsíce. To není sice moc, ale už jsem se toho spoustu naučila. Moje panička se mnou každou volnou chvíli cvičí, a tak se chci pochlubit, co už všechno umím.

Základní povely:

na FUJ reaguju už hodně dlouho
ke mně mi s paničkou jde i bez mlsku, s páníčkem moc ne
sedni zvládnu už bez pamlsku, ale za piškot nebo jiný mls je to daleko lepší
lehni se už taky učím (a jde mi to!) a když má panička něco v ruce, ještě u toho vrtím ocasem!

Speciální rodinné povely:

domů je jasné - vyhupsnu dva schodky a jsem na verandě - mojem pelíšku
packy znamená, že když jdeme domů, musím si sednout a nechat si očistit packy. Když je venku bláto nebo aspoň mokro - to chápu. Nechci mít špinavý pelíšek. Ale když je tam sucho? Ale aby měli radost, skoro vždycky se zastavím a nechám se opucovat.
když se ode mě rozběhnou, tak na mě ani volat poběž nemusí - běžím sama
jablíčko, mrkvička, kytička a balónek znamená, že mi jedno z toho nabízejí, abych si s tím hrála - honila se za tím a kousala do toho, až to chytnu

Dovednosti:

loužičky i bobky už dělám jenom venku - a ani na mě nemusí volat loužička. Často to ani nestihnou :-) Mám k tomu vyhrazené dvě místa: u houpačky na trávníku dělám loužičky a když se rozběhnu směrem ke konci zahrady, je jasné, že se potřebuju vykadit.
díky tomu, že chodím na zavolání ke mně a honím své páníčky na poběž, tak už po zahradě, která není oplocená a je u hlavní cesty, běhám bez vodítka a obojku!
v domečku páníčků si chodím kam chci - no dobře, jenom tam, kde mi to vyhradili: veranda, chodba, kuchyň. Na druhou stranu si ale lehnu a spím, kde chci - na verandě, na chodbě, v kuchyni :-)
už jsem se asi úplně odnaučila kousat ty nechlupaté dvounožce. Měla jsem s tím velký problém, protože mi to nejdřív zakázali a pak dovolili. Když jsem ale rozdivočená kousla páníčka do paty, bylo rozhodnuto. Za dva dny jsem se to na nekousej a s použitím spousty psíchologie (popíšu příště, až budu mít náladu, nebylo to zrovna příjemné) odnaučila.
spím sama a kde mě napadne. Akorát panička má ustláno místo nahoře vedle páníčka tak dole v místnosti vedle chodby, ale kam nesmím. Myslí si, že bych tu sama dole nevydržela. Ale to víte že vydržela - mě je vcelku jedno, kde spí, když vím, že je nablízku - nechci jí ale kazit radost.
Jím už sama a piju sama. Mám dvě velikánské misky (je na nich napsáno 2,8 l, co to přesně znamená nevím, ale že by se do každé vešly skoro celé tři lišky, tak to teda prr), ale mě to nevadí - aspoň je to pohodlné. Jenom nechápu, proč si vždycky panička donese několik piškotů, ostentativně je přede mnou sežere a TEPRVE PAK mi dá moji misku se žrádlem. A já tam musím sedět a z té misky to tak krásně voní... No řekněte, není to týrání?

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Šípková Růženka

2007-07-22T07:10:00.001+02:00

Nebojte se, nebudu vám tu vykládat všem dobře známou pohádku o krásce, která se píchla do packy a usnula na 100 let (nebo spíš do políbení krásným princem; vůbec nechápu, proč musel v některých verzích čekat až sto let; dokážete si představit, co by s tím celým zámkem udělala smečka toulavých psů?). Budu vám povídat o tom, jak jsem se poprvé viděla s Fidem a hlavně o tom panu veterináři, u kterého jsem byla.
V pátek třináctého (nechápu, proč se panička tak uščuřovala, když to říkala) mě moji noví páníčci odvezli k panu veterináři. Hned jsme šli dovnitř, nemuseli jsme na nic čekat a položili mě na takový gumový stolec. Pan veterinář mě prohlížel. To se mi nelíbilo, tak jsem před ním couvala, až jsem málem spadla na zem. Ještě že mě páníček včas zadržel. Já se pak bála jenom pohnout, jak to bylo malé, a tak jsem si lehla, že si zdřímnu.
Zatímco jsem pochrupovala, páníčci si povídali s panem veterinářem o spoustě pro ně zajímavých věcí:

moc jsem se mu líbila!

nejsem jeho jedinou Hovawartí slečnou

všechny problémy se mají řešit, až nastanou, takže
- žádné spreje do uší, protože uši jsou na slyšení, ne na čištění
- to, že jsem už několik dní u nových páníčků jedla míň než předepisuje výrobce, nic neznamená
- oči jsou na koukání, nikoli na prolívání borovou vodou
- měřit teplotu, když mi nic není? No fuj!
- to, že my, malé štěněčí slečny, máme občas zelenkavý výtok, je naprosto normální, protože ještě nemáme tu správnou imunitu; opět by to pan veterinář začal řešit, až kdyby to trvalo delší dobu, byla bych tam zarudlá atd.

páníčci mě nechají naočkovat proti borelioze

o slevovém kupónu, který do novin nechala přibalit Eukanuba, pan veterinář nic nevěděl, ale že se to dá nějak zařídit a že se zeptá

načipování by stálo 550,- a kdyby chtěli i pas, tak celkem 700Kč

Nakonec mi chtěli dát tabletku na odčervení. Pan veterinář ke mně přišel a snažil se mě probudit. Ale mně se vůbec, ale vůbec nechtělo! "Vstávej, no tak, spáči". Nic. "Teda toto jsem ještě nezažil. Že mi tady usnou miminka malých pejsků, to se občas stane, ale že by tady usnul velký pes a nešel vzbudit, tak to se mi ještě nestalo." Panička že mě probudí. Vzala mě, jako že jdeme pryč. Tak jsem zvedla hlavu, abych věděla, co se děje a jestli náhodou nepadám a on mi otevřel tlamičku a něco mi do ní dal. Nato mě panička zase položila. Tak jsem se zase natáhla, i s tou věci v tlamě! "Polkni, no tak, polkni." Začalo se mi to v tlamě rozpouštět a nebylo to zrovna nejlepší na cucání, tak jsem to v polospánku polkla.
"Tak a je to. Spolkla to. Uf."
Nakonec páníček zaplatil stodvacet korun za návštěvu a tabletku na odčervení (a byli s paničkou strašně překvapení, že tak málo) a šli jsme ven.
Tam už čekal Fido, pejsek pana veterináře a paní veterinářové, která tam s ním byla. Je to přijemný malý psík, který dokázal vyskočit ze země až do výšky metr dvacet, jenom aby si mohl ke mě čuchnout!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Pes jako prevence klíšťat

2007-07-21T22:26:00.001+02:00

Moji páníčkové již delší dobu zvažovali, jestli mi mají koupit tu smradlavou věc na krk proti klíšťatům. Hledali na Internetu, ptali se páníčků jiných psů (hlavně se často ptají paničky mojí mamči) a jejich závěr se dá shrnout asi takto: nekoupí mi nic a ještě prý budu všechno houští prolízat před nima. Proč? Tak poslouchejte:

Tydlety smradlavé věci na odpuzování těch hnusných krvesavek my štěňátka stejně nesmíme, takže první dva roky (holt si to mládí užiju kapánek déle než jiní pejsci) to stejně nejde

Existuje pejsčí vakcína proti borelióze, kterou mi moji páníčkové dopřejí, takže bych prý neměla na tu hroznou nemoc onemocnět

Klíšťová encefalitida prý na nás, pejsky, nejde (jsme holt odolnější než vy, hladkokožci)

Panička koupila speciální plastovou pinzetu na klíšťata, kterou je bude ze mě snadno vytahovat

Suma sumárum já teda budu prolízat houští a protože budu imunní jak vůči encefalitidě, tak borelioze, nebude vůbec vadit, když se do mě zakousne nějaké to infikované klíště. Aspoň ho prý nechytnou oni a neonemocní. Má to svoji logiku. Takže lovu zdar a klíšťatům zvlášť.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

První kamarádka

2007-07-13T23:17:00.001+02:00

Tak už mám první kámošku. Jmenuje se Linda, je to zlatá retrívřice a je o 4 měsíce starší než já. Na fotečce je se svými páníčky, kteří se na mě přišli podívat hned první den u mojich nových páníčků. Mají to kousek, jenom přes ulici a jsou moc fajn, hned se nabídli, že mě občas vezmou k sobě na zahradu se s Lindou vybláznit. Na rozdíl od mojich páníčků už mají zahradu oplocenou (ale hlavně není plná takových divných želez a velkých šedých a červených kostek, které strašně smrdí, nejsou vůbec k žrádlu a za domečkem páníčků z nich nějací divní lidé dělají nějakou velikánskou boudu nebo ohrádku nebo co, dávají je na sebe a cosi slizkého smradlavého cpou mezi to), takže už se moc těším

Z Lindou jsem se očmuchali a já se pochlubila jednou z prvních loužiček venku mimo pelíšek u nových páníčků (jsem se rozhodla, že všechno v domečku páníčků, kam mě pustí, bude můj pelíšek. Usnu klidně na verandě u bot paničky, na dece pod lavičkou, ale i v kuchyni i na chodbě.) Príma jsme si zaskotačili (tak jsem jako mrkla na Lindu, poskočila k ní a ta si sedla, otočila se na svou paničku a povalila ji do nějakých nechutných květináčů, které jsou prý FUJ! , na prvním obrázku za její paničkou). Myslím, že si spolu ještě užijeme spoustu legrace.

Lindini páníčci mají už několikátého pejska, takže těm mým trdlům sečtělým, ale nezkušeným, radili co a jak se mnou. Ale teda ty rady - páníčkům se to líbilo, ale považte: dostávám granulky (od mimča jsem na Eukanubě Puppy&Junior Large Breed) pravidelně ráno a odpoledne po šesti hodinách (5,11,17,23) a prý že si šijou na sebe bič a že je třeba večerní dávat nejpozději v šest, takže celou noc nedostanu ani suchou granulku, aúúúú, kník. Aspoň tu vodu že mi nechali.

Ale jinak samé důležité věci, jako že nepřidávat doplňky stravy, protože hlavně mi, mrňata, musíme dostávat plně vyváženou stravu, a to proto, že máme různá období růstu a aby se nestalo, že v jednom období, když nám rostou víc přední tlapky, jsme měli míň vápníku než v období růstu zadních tlapek. Pak bych vypadala jak králík nebo traktor a uznejte, kdo z vás by chtěl tak vypadat?

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Seznámení s Dendym

2007-07-13T21:27:00.000+02:00

Dneska mě moji páníčkové vzali k sousedům. A tam pobíhal nějaký malý střapatý pejsek. No, malý, stejně velký jako já, ale já jsem ještě malá Hovawartí slečna, ale on je kříženec (něčeho s něčím úplně jiným, zjistím přesně co je zač), každopádně už neporoste.
A jeho panička řekla, že Dendy (ten pejsek) na každého psa štěká a ať si mě prý panička hlídá. Místo toho se paničky divily, jak mě Dendy pořád očmuchává (je to už skoro dospělý pes a byl na svém dvorku a já jenom dvouměsíční štěně, tak jsem se nechala) a pak jsme si začali hrát na honěnou. Paničky se zakecaly a já jsem zatím Dendyho pořádně prohnala.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Hračky

2007-07-11T23:19:00.001+02:00

Jakožto každé psí miminko i já si ráda hraju. Moc hraček nemám, ale stačí mi to (musím se tak tvářit, abych svým páníčkům udělala radost). Mám vlastně jenom dvě hračky. Malou růžovou kytičku (prý má být pískací, ale ještě jsem nepřišla na to, jak zapískat), která má stonek udělaný z modrého provazu s uzlem. Úžasné kousadlo. Mám ji v pelíšku nebo na svém místě v autě, když zrovna někam jedeme. Pak mi ještě páníčci občas kutůlnou zelený kousací míček napuštěný mátou. To je taková moje malá myšička, která se moc príma loví předníma packama. Prý u toho vypadám jak kočka! Fuj! Taková potupa!

No a pak mám na hraní spoustu popadaných zelených jablíček - honí se za nima stejně dobře jako za tím balónkem, ale voní úplně jinak a jsou příjemně kyselé. Ale asi úplně nejoblíbenější hračkou je mrkev. Úžasně se kouše, hlavně v pelíšku před spaním, krásně se kutálí a dobře se po ní skáče. Na rozdíl od balónku se dá i přidržet packou...

No a pak je tu samozřejmě okusování. Nejdřív na mne volali FUJ!, když jsem je chtěla ožužlat, ale pak, když jsem chtěla ožužlávat to jejich mrňavé stvořeníčko, toho Tomáška či jak se jmenuje, asi pochopili, že to prostě my štěňátka Hovawartů potřebujeme a že tak dáváme najevo to, co cítíme. Tak změnili taktiku a už se nechávají okusovat. Sice na mě volají jakési Jemně a chválí mě, když je nekousnu, ale já si stejně dávám pozor, protože mi jsou sympatičtí a protože vím, že kdybych kousla moc, mohli by i oni mě pořádně kousnout.
A oni jsou tak velicí...

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Jak jsme nekoupili přepravní box

2007-07-10T23:06:00.000+02:00

Pomalu se stávám cestovatelkou. Sobota Brno-Přílepy, neděle Přílepy-Zlín-Nedašov-Vizovice-Zlín-Přílepy, úterý Přílepy-Zlín-Přílepy. První cestu jsem ještě strávila na zadním sedadle na klíně paničky, další už u nohou spolujezdce. A řeknu vám, tedy nic moc.

Mojí páníčkové se rozhodli, že mi koupí přepravní škatuli, abych prý byla v jejich Scénikovi v kufru (fuj!) v bezpečí, aby prý na mne nic nepadalo a oni mohli ještě něco přepravovat vedle mě (fuj fuj!). Tak mě zavedli do nějakého velkého krámu, kde mě všichni okukovali a chválili, jaký jsem prý úžasný pejsek (ani prodavačky nepoznaly, že jsem fenka (a to mě panička nosila všema čtyřma dopředu!)) a pak vytáhli jakousi šedomodrou neforemnou krabici, největší, co se dělá, a jedinou, do které bych se jako velká vlezla, přistavlili auto k obchodu a chtěli ji tam dostat. Ulevilo se mi. Ani naštorc ji tam nedali, natož na délku, jak správně patří.

Takže si buď kvůli mě páníčkové pořídí něco většího, nebo budu sedávat vzadu v jakýchsi šílených postrojích, které se zapínají místo bezpečnostního pásu. Nevypadaly špatně, při brždění by mne udržely a já bych se neudusila, jako když bych visela za obojek, ale jsem na ně stejně ještě moc malá a musím si počkat. Ach jo, zatrápený štěněcí věk!

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Geneze mého jména

2007-07-10T08:16:00.001+02:00

Možná se divíte, že používám taková slova, jako je Geneze. Nedivte se. Delfína Angua von Überwald, žena (no dobře, vlkodlačice), jejíž jméno nosím, se narodila v jedné z nejaristokratičtějších rodin Überwaldu. No a něco malinko z ní v sobě nosím.

Je tedy jasné, že mí páníčkové mají zálibu v knihách o Zeměploše anglického spisovatele Terryho Pratchetta. Jenomže celá věc byla daleko složitější.

Původně si moji páníčkové chtěli pořídit psa, nikoli fenku. A když přemýšleli o jeho jméně (zrovna našli na Internetu odkaz na pejska Aragorna, který se narodil v den narozenin mého páníčka) říkali si, jaká je škoda, že si nepořídí radši fenku, že ta by mohla být Angua.

Nakonec se to ale semlelo jinak. Z prvního vrhu, kde měli zamluveného pejska, se narodily samé holky. No a já měla jenom dva brášky, takže na moje páníčky jsem zbyla já. A tak začali vymýšlet jméno. Kačenka (dcerka páníčků) chtěla, ať mi může říkat Bendži, že se jí to moc líbí. Jsem ale z prvního vrhu a tak jméno muselo začínat na A. Panička udělala přesmyčku a vznikla Andži. Nato Kačenka přišla se jménem - Angelina, zkráceně Andži. No a páníček prohlásil, že Angue se dá také tak říkat a bylo vymalováno.

Ale přišla komplikace. Panička mojí mamky mi začala říkat Anguška, což se páníčkovi moc nelíbilo. Ale nakonec si zvykl.

A tak jsem Angua ze Slatinského dvora, a říkají mi Andží (asi by se to mělo psát Anjí, ale vypadá to divně) a Anguška. A Angulinda, Andžulinda, naše malá blonďatá princezna, moje šikovná holka, ...

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

Jak si mě noví páníčkové vezli domů

2007-07-07T20:41:00.000+02:00

Je sobota ráno, 7. července roku 2007, ono magické datum plné svateb a jiných okultních nesmyslů. Naposledy se jdu ven proběhnout se svými brášky a sestřičkami a trošku poškádlit mamku.

Tady je naše poslední společná fotka, to nejsvětlejší klubíčko jsem já.

A pak se na schodech objeví moji noví páníčci. A co se nestane. Vrhne se na mě Agník a začne mě pokoušet, okusovat, tlapkou mi jde po krku... A víte, jak na to zareagovala moje mamka? Vrhne se na mě, tlapou mě připlácne na záda na zem a zavrčí na mě. To je ale nespravedlnost, co? A ještě před novýma páníčkama. No děs a hrůza.

Pak si mě už vzala panička.

Poslední rozloučení s původní paničkou a s mamkou a hurá do světa.

Jeli jsme z Brna-Slatiny do Přílep (u Holešova). Sice bylo dopoledne, ale uvnitř bylo tak nesnesitelné horko, že jsem ze začátku hodně kňučela. Seděla jsem na zadním sedadle paničce na klíně a ta taky hřála, sluníčko přes okno mě šimralo do čumáčku, prostě běs. Páníček po chvilce zastavil a dali mě ven. To vám byla paráda! Venku foukal příjemný chladivý vítr, hned mě bylo líp. Panička pochopila, v čem je problém. Jak jsme nasedli, hned mě dala přímo na sedák, do stínu, otevřela do průvanu obě zadní okna a už se jelo veseleji.

A tak jsme taky dojeli na místo.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua

BAF!

2007-07-07T00:36:00.001+02:00

Ahoj. Já jsem Angua ze Slatinského dvora, plavá fenka Hovawarta, a tady se budete moct dočíst, co dělám, nedělám, jak jsem hodná a úžasná a zkrátka všechny ty úžasné a nezáživné tlachy mých pyšných nových páníčků. Ti toho nadělají! No nic, teď jdu spát a zítra snad něco dodám.

BAF! a Prackou zdar!

Vaše Angua